Pivní styly: English IPA

English IPA je hořký, středně silný a velmi dobře prokvašený světlý britský ejl (ale) s charakteristickým suchým závěrem, chmelovým aromatem a chutí. K dosažení nejautentičtějšího chuťového profilu se využívají klasické britské suroviny. Chmelová vyváženost jednoznačně dominuje, ale sladový základ zůstává v pozadí stále znatelný jako pevná podpora.

Charakteristika

Aroma: Mírné až středně vysoké chmelové aroma s typicky květinovým, kořenitě pepřovým nebo citrusově pomerančovým charakterem. Jemná vůně studeného chmelení (dry-hop) je akceptovatelná, ale není vyžadována. V pozadí se projevuje středně nízká až střední chlebová či sušenková sladovost, volitelně s mírným karamelovým nebo toastovým nádechem. Přípustná je nízká až střední ovocnost a volitelný lehký sírový tón.

Barva: Pohybuje se od zlatavé po hluboce jantarovou, ale většina moderních verzí je světlejší.

Vzhled: Pivo by mělo být čiré, avšak nefiltrované verze se studeným chmelením mohou vykazovat mírný zákal.

Pěna: Středně velká, stabilní a trvanlivá, se špinavě bílou barvou.

Chuť: Chmelová chuť dosahuje střední až vysoké intenzity a kopíruje aromatický profil (květiny, koření, citrusový pomeranč) s mírnou až asertivní hořkostí. Sladovost je středně nízká až střední s prvky chleba, sušenek, toastu, karamelek nebo karamelu.

Dochuť přináší středně nízkou až střední ovocnost. Závěr je středně suchý až velmi suchý s doznívající, ale nikdy ne drsnou hořkostí. Při použití vody s vysokým obsahem síranů je přítomen minerální závěr a jemná příchuť síry. V silnějších verzích se může objevit čistý alkoholový tón.

Tělo: Hladké, středně lehké až střední, bez chmelové svíravosti.

Sycení: Střední až středně vysoké, což navzdory sladové podpoře umocňuje celkový suchý vjem na jazyku. U silnějších verzí je citelná jemná, hladká alkoholová hřejivost.

Celkový dojem: Hořký, středně silný a výborně prokvašený světlý britský ejl se suchým dozvukem a vyváženou chmelově sladovou strukturou.

Suroviny a technologie

Základ sypání tvoří slad typu Pale Ale, který v některých verzích doplňuje rafinovaný cukr pro odlehčení těla. Používají se výhradně anglické odrůdy chmele, zejména jako aromatické chmely v pozdních fázích varu.

Fermentaci zajišťují dobře prokvašující britské kvasnice svrchního kvašení (ale yeast). Volitelnou, ovšem charakteristickou technologickou úpravou je úprava profilu vody na styl Burton-on-Trent s vysokým podílem síranů, což dodává pivu specifický minerální projev.

Historie

Původně se jednalo o světlé zásobní pivo (pale stock ale) z Londýna, které se koncem 18. století začalo vyvážet do Indie. Prvním významným pivovarníkem, který ovládl tento trh, byl George Hodgson z pivovaru Bow. Po obchodním sporu v roce 1823 Samuel Allsopp z Burtonu recepturu upravil a přizpůsobil místní vodě bohaté na sírany.

Samotný název „India Pale Ale“ se začal používat až kolem roku 1830. Síla a popularita stylu postupně upadala a ve druhé polovině 20. století téměř vymizel. Současná podoba vychází z úspěšného znovuzrození stylu v rámci řemeslného hnutí v 80. letech 20. století. Dlouhodobou historickou kontinuitu si udrželo pivo Worthington White Shield, vařené od roku 1829.

Statistiky

Porovnání

V porovnání s běžnými britskými světlými ejly (British Pale Ales) a pivy typu Bitter má English IPA zpravidla intenzivnější pozdní chmelení, nižší ovocnost a méně karamelových tónů. Při porovnání s typickou American IPA vykazuje anglická verze nižší intenzitu chmele, ale o to výraznější a plnější sladový charakter.

Příklady

Berkshire Lost Sailor IPA, Fuller’s Bengal Lancer, Marston’s Old Empire IPA, Meantime London IPA, Thornbridge Jaipur, Worthington White Shield.

Článek vznikl na základě podkladů publikace BJCP 2021. Ilustrační snímek: Gemini.