Může být malé město hrdé na pivovar? Máme jeden příklad

Malé pivovary mají velkou výhodu. Mohou změnit své okolí, umí kolem sebe vytvořit komunitu, která dává celému projektu nový rozměr. A my se vždy těšíme, když takovýto rozměr najdeme. Ještě minulý rok se nám podařilo najít příklad, jak pivovarem může žít celé městečko.

Směr Luhačovice

Musíme se přiznat, že Luhačovice jsme měli na našem seznamu už dlouho. Postaral se o to Richard „Vety“ Vetyška, který nám kdysi dávno poslal pivo z tamního pivovaru. Ten nese jméno Lázeňský pivovar Luhačovice a najdete ho ve vyhledávaných lázních.

Tedy najdete… Jde o produkční pivovar, který nemá svou vlastní provozovnu. Na svých stránkách však pivovar prozrazuje podniky, které nabízejí jeho pivo. My jsme si vybrali podnik Burger Brothers U Koně.

Jde o klasický pub, kde se spojuje pivo a jídlo. Do podniku jsme přišli v pátek podvečer. Naše obavy, že nenajdeme volný stůl, se nenaplnily. Podnik je rozdělený na dvě části, vybavení si už něco prožilo, stále však působilo moderně.

Nabídku piva jsme dlouho hledat nemuseli. Našli jsme ji vypsanou na tabuli, ale i na stole. Podnik lákal na šest druhů piva. Pět z nich pocházelo z domácího pivovaru. Nabídku doplňoval Radegast.

Plusem bylo to, že pětici domácích piv jste mohli ochutnat v rámci degustačního „prkénka“. Nebylo o čem, hned jsme si ho objednali.

Je z čeho vybírat

Prvním testovaným pivem byl kousek s názvem Cyklo. Šlo o devítistupňové výčepní pivo, při jehož výrobě byly použity chmely Enigma a Elani. Za nás to bylo lehké, osvěžující pití na zahnání žízně, ve kterém jemně jiskřil grep či limetka. Pivo bylo hořčí, příjemně se pilo. Ve výsledku to stačilo na 7/10.

Druhým na řadě byl ležák s názvem Alojz. V tomto případě šlo o jedenáctistupňový kousek, který nabídl náznaky chlebnatosti, medu, karamelu i topinky. Na své si přišli vyznavači hořčích chutí. K dokonalosti nám chybělo více lehkosti a jiskrnosti. I proto jsme skončili u hodnocení 7/10. Nebudeme předbíhat, ale za nás to bylo v daný večer nejslabší pití.

Třetí kousek byl zase hvězdou večera. Pivo ve stylu APA neslo jméno Švihák. V chuti i vůni jste našli výrazné ovoce. Zachytili jsme grep, pomelo, ananas i náznaky bonbónovosti. Hořkost byla středně výrazná, celkové provedení lahodné, jiskrné a výborně pitelné. Za nás 8/10.

Dvanáctistupňový ležák Vincent nám sedl také. Nabízel jemnou kombinaci chlebnatosti, sladu, karamelu i medu. Bylo to hořčí pivo, které se dobře pilo. Říz byl nižší, ale to bylo dáno asi i objemem degustační sklenice. Ve výsledku to bylo 7,5/10.

Posledním testovaným pivem byl speciál s názvem Liquid Gold IPA. Nabídl kombinaci limetky, pomela, ale i přezrálých meruněk. Podobně jako většina piv zaujal vyšší hořkostí a ovocným rozměrem. Alkohol jste v tomto případě už cítili. Pivo za 7,5/10.

Musíme chválit

Ochutnali jsme i jídlo a byli jsme spokojení. Na tomto místě se musíme pozastavit u obsluhy. Na starosti nás měl číšník asi ze Slovenska. Kdybychom měli hlasovat v anketě obsluha roku, dali bychom hlas jemu.

Nejenže byl rychlý, ale také všímavý. Neustále monitoroval „svůj rajón“ a nebyl problém ho přivolat. Určitě velká pochvala. Doufáme, že v podniku ještě pracuje.

Musíme se pozastavit ještě u myšlenky, kterou jsme nastínili na začátku článku. Když jsme se procházeli Luhačovicemi, hned v několika podnicích a prodejnách jsme zaregistrovali pivo z tamního pivovaru.

Nevíme, zda má pivovar dobrého obchodního zástupce, ale vypadalo to tak, že místní jsou na své pivo hrdí. Brali ho jako artikl, který by si měli návštěvníci vzít domů. A tak je to dobře.

Právě v tom je kouzlo menších pivovarů – umí být do jisté míry symbolem města a regionu. A námi ochutnané pivo ukázalo, že se pivovar nemá za co stydět.

A chválit musíme i podnik, ve kterém ho nabízeli. Domů jsme odcházeli spokojení. Jak jsme se dobře najedli, tak jsme i popili dobré pivo. Podnik i městečko můžeme doporučit k návštěvě.