Pivní styly: Weissbier

Weissbier je světlé, osvěžující a slabě chmelené německé pšeničné pivo, které se vyznačuje vysokým sycením a relativně suchým závěrem. Jeho nejvýraznějším rysem je specifický kvasný profil s dominantními tóny banánu a hřebíčku, které produkuje speciální kmen svrchních pšeničných kvasnic. V ústech působí pivo nadýchaně a plněji, ale přesto zůstává vysoce pitelné a svěží. Vizuálně se projevuje bohatou, dlouhotrvající pěnou a často i charakteristickým zákalem, který je způsoben přítomností pšeničného sladu a rozptýlených kvasnic.

Styl nevykazuje výraznou hořkost ani chmelové aroma, přičemž jakýkoliv dojem sladkosti pochází spíše z absence hořkých látek než ze zbytkové cukernatosti. Pro zachování optimální svěžesti a typických senzorických vlastností se doporučuje konzumovat ho co nejčerstvější, protože stárnutím rychle degraduje.

Charakteristika

Aroma: Dominují střední až silné estery a fenoly s typickým profilem banánu a hřebíčku, které mírně překrývají sladový základ. Doplňuje je lehké aroma obilné a chlebové pšenice. Jemná stopa vanilky či slaboučká chmelovost jsou volitelné. Tóny žvýkačky, kyselosti nebo kouře jsou vysloveně vadou.

Barva: Světle slámová až zlatá.

Vzhled: Zřetelný zákal a matný lesk z pšenice a kvasnic, ačkoliv v láhvi se mohou kvasnice časem usadit (čirejší, filtrované verze se označují jako Kristall).

Pěna: Velmi hustá, krémová (mousse) bílá hlava s vynikající trvanlivostí.

Chuť: Vyvážená chuť banánu a hřebíčku, která nesmí být extrémní. Obilný a chlebový pšeničný základ podporuje jemná sladkost plzeňského sladu. Hořkost je velmi nízká, ale závěr zůstává relativně suchý. Pivo nesmí působit těžce ani přeslazeně. Žvýkačkové, kyselé či kouřové příchutě jsou nepřípustné.

Tělo: Středně lehké až střední, nikdy nesmí být těžké. Nadýchaná, krémová plnost postupně přechází do lehkého, jiskřivého závěru.

Sycení: Vysoké až velmi vysoké. Pivo je perlivé a šumivé.

Celkový dojem: Světlé, osvěžující, slabě chmelené pšeničné pivo s vysokým sycením, suchým závěrem a nadýchaným projevem, kterému dominuje kvasný profil banánu a hřebíčku.

Suroviny a technologie

Základem sypání je sladovaná pšenice, která musí podle tradice tvořit alespoň polovinu směsi, doplněná světlým sladem plzeňského typu. Historicky a tradičně se při výrobě využívá dekokční rmutovací postup, který pomáhá rozvinout plnost a barvu. Klíčové je použití specifických svrchních kvasnic (Weizen yeast) a kvašení při chladnějších teplotách (v rámci tolerance svrchního kvašení), což zajišťuje vznik požadovaných esterů a fenolů.

Historie

Ačkoliv má Bavorsko tradici vaření pšeničného piva sahající před 16. století, vaření tohoto druhu piva bylo dlouhé období monopolem vyhrazeným výlučně pro bavorskou královskou rodinu. Moderní Weissbier se datuje od roku 1872, kdy pivovar Schneider zahájil produkci jeho jantarové verze. Světlý Weissbier, jak ho známe dnes, se stal skutečně populárním až v 60. letech 20. století. Dnes patří mezi mimořádně oblíbené styly zejména v jižním Německu. Mimo Bavorsko se často označuje také názvy Hefeweizen nebo Weizenbier.

Statistiky

Porovnání

V porovnání se stylem American Wheat má německý Weissbier výrazný kvasnicový charakter (banán a hřebíček) a znatelně nižší hořkost. Oproti stylu Dunkles Weissbier má naopak světlejší barvu a podstatně méně sladové plnosti a tmavších sladových příchutí.

Příklady

Ayinger Bräuweisse, Distelhäuser Hell Weizen, Hacker-Pschorr Hefeweißbier, Hofbräuhaus Münchner Weisse, Schneider Weisse Original Weissbier, Weihenstephaner Hefeweißbier.

Článek vznikl na základě podkladů publikace BJCP 2021. Ilustrační snímek: ChatGPT.