by 
Česká pivovarnická scéna přišla o jednu ze svých nejvýraznějších postav. V neděli večer zemřel po krátké a těžké nemoci ve věku nedožitých 67 let Josef Vávra. Působil jako vrchní sládek, generální ředitel a spolumajitel Rodinného pivovaru Bernard v Humpolci. Právě on byl autorem receptur, které toto pivo proslavily a udělaly z něj stálici na trhu.
Z ruiny legendou
Josef Vávra stál u zrodu úspěšné firmy společně se Stanislavem Bernardem od roku 1991. Když se tehdy objevila příležitost získat v privatizační dražbě zchátralý humpolecký pivovar, byl to právě Vávra, kdo vyzval Bernarda ke spolupráci.
Společně s tehdejším společníkem Rudolfem Šmejkalem podnik vydražili 26. října 1991 za astronomických 52 milionů českých korun.
Od začátku si partneři jasně rozdělili role, které jim vydržely téměř 35 let společného podnikání. Stanislav Bernard si vzal na starost ekonomiku, obchod a marketing, zatímco Josef Vávra zodpovídal za samotnou výrobu a kvalitu piva.
Z podniku na pokraji krachu společně vybudovali respektovanou značku, která své pivo exportuje do desítek zemí a sbírá prestižní ocenění po celém světě.
Místo kapitána sládek
K samotnému vaření piva se však Vávra dostal víceméně z nouze. Pocházel ze sedlácké rodiny z okolí Humpolce a jeho původním snem bylo stát se námořním kapitánem. Jako synovi politicky nepohodlného rolníka mu však tehdejší režim jasně naznačil, že na střední či vysokou školu může zapomenout.
Vyučil se proto sladovníkem. Až v dospělosti se mu při zaměstnání podařilo vystudovat průmyslovku a později jako vynikající student dokončil i Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze.
Svou profesionální dráhu odstartoval v ostravském pivovaru Ostravar, kde se poprvé seznámil se Stanislavem Bernardem.
Nečekaná hvězda
Ačkoliv byl jeho doménou proces výroby, výrazně zasáhl i do marketingu. Vávra se stal známou tváří jedné z reklamních kampaní.
Jeho legendární popis toho, jak vzniklo nealkoholické grepové pivo, při kterém seděl čelem ke kameře a vysvětloval: „Nalil jsem trochu grepové šťávy do půllitru, k tomu jsem přidal nealko pivo, zamíchal jsem to lžící, ochutnal. No a hotovo,“ se stal kultovním.
Pivovar se stal nedílnou součástí života celé jeho rodiny. Jak přiblížil mluvčí pivovaru Radek Tulis, Vávrova manželka Iva vede kontrolu kvality, bratr Petr je od začátku vedoucím údržby a dcera Jana pracuje v marketingu. Kromě vaření piva se Vávra naplno věnoval i vlastní sladovně v Rajhradě u Brna, kterou pivovar provozuje od roku 2000. V soukromí žil na samotě u Humpolce, v mládí byl špičkovým běžcem a později i mezinárodně úspěšným sportovním střelcem.
Na Josefa Vávru vzpomínají jeho kolegové nejen jako na velkého profesionála, ale i jako na člověka s velkým srdcem. „Josef byl srdcem každého našeho piva. Bez jeho nadšení a řemesla by naše pivo nebylo takové, jaké je,“ uvedl k úmrtí svého dlouholetého parťáka Stanislav Bernard.
